Pach koní a spálených mostů
povznáší tě v bunkru z šedin
po rtu stéká slané tušení
a srdcové eso dubovým stolem
propadlo a pluje do neznáma...
Poštolky hasí žízeň ve svatých knihách
ty šeptáš jen o řekách a nic víc
průramky skal komponují
marš na loučení se svitem Vegy...
Ódér spocených grošáků voní
jak tvá víčka uzavřená půlnocí
kouř stoupá pod hadonošem
stékají kadeře do temnot potoků
ta chuť moře zachvátila tvé oči
a bridž hraješ sama se sebou
padl list a poledne je to tam
odejdeš tam kde není těsno?
toky magmatu líbáš jak zvony
co bijí splašeným srdcem
sbohem dáváš hvězdám všem
sbohem a ať je po vašem
Vego! Sviť nám tajnosnubně!
že si krásně lžem...