seděli jsme
na městských hradbách
chvěl se jí spodní ret
a já nedokázal rozpoznat
jestli je to zimou
nebo emocemi
stoupla si na kraj
jako na útes
a zahleděla se do dáli
bylo to tak přesvědčivé
že jsem o horizont
zavadil pohledem i já
do toho ticha mi svěřila
že si s ní můžu dělat
co chci
,,ochutnej moji důstojnost,,
řekla doslova...
Obrazně jít "přes hradby", si asi každý přebere po svém. Pokořit je veřejně, se souhlasem protistrany, chce odvahu. Bojovník by ale měl mít také důstojnost. A vidět horizont s očima pokory, to pak dělá divy. Pod láskyplným křídlem, ani "donaha oděná" důstojnost netratí.
Tedy, krásná chvilka, tam na hradbách*
28.08.2023 17:50:09 | Vivien
krásná chvíle
ve Tvém komentáři
chtěl bych být lepší
hledám cestu
děkuji Ti Vivien
že některé cesty osvětluješ ;-)
jsem rád
když se zastavíš
vždycky to hodně znamená
14.06.2024 10:15:27 | piťura
...důstojnost je někdy nejtěžší hradba...ke zteči...;-)pěkný a co je parkán jsem nevěděl...
28.08.2023 17:06:15 | Marten
neskutečně dobře vyjádřeno...a největší síla nakonec, to je vážně... na to abych se k tomu ještě dnes vrátila...:-)
28.08.2023 14:38:37 | cappuccinogirl
...tak to dává úplně nejvíc:0)...to každá nedá:0*)...:0*)... To jim oběma fandím:0*)
28.08.2023 14:12:43 | čertííík