Růže stolístka

Byl to den pro mne trochu zvláštní,
měl nádech touhy, příchuť básní,
tak jsem mezi vás zabloudila,
duši do dlaní vám položila.

Nečekala tak vzácný dar,
co pro ni každý z vás přichystal.
Je to jak v pohádce, zdá se, že může
v člověčích dlaních rozkvétat růže...

Jako by za každou srdečnou větu
vyrostl lísteček křehkému květu,
navíc tak známě a omamně voní,
okvětí růžičky sto lístků zdobí...

Není to žádná skleníková kráska,
září z ní slunce, něha a láska,
kořen má pevný, můžete věřit,
ráno den přivítá v nádherném keři...