Ruku v ruce

Propletené ruce cítí, že vítr
fouká a krade ti úsměv.
Krásné období končí,
fouká a odnáší lásku.

A propletené ruce rozpouští slzy,
z těch vzpomínek vybledlých časem,
spláchnuté společným pláčem,
v domnění, že brzy, brzy …

Ruku v ruce se ztrácím
a ztrácím i tebe,
tak jako Slunce zastře černé nebe…

To je to, co zdá se absurdní,
že v noci jsme si blíž,
blíže než během jasných dní,
snad, snad to i ty víš…

Tak podej mi ruku a pojď blíž,
jak k růži, která ti zavoní,
kterou ani zima nezmrazí
a každý den tě ohromí…

V mých dlaních uvidíš,
jak čas rychle běží
a ty získáváš své srdce zpět jen stěží,
stiskneš ji, nadechneš se a už o nás sníš.

Propletené ruce a ten vánek,
bojíš se, že to je jen spánek,
kouzelný jak Boží hod,
jenž miluješ tak moc..