Odhodlaně
Sevřu dlaně
V pěsti
Snad budu mít štěstí
Tak pojď, srabe
Ať se nikdo nediví
Že je člověk šedivý
Když s osudem se stále pere
Když ho osud pěkně sere
Osud je jak kočka
Chce si hrát
Však dej mu ránu pěstí
Stane se z něj tygr
Na kusy tě bude rvát
Tak dej mi ruku, osude
Pojď, půjdeme spolu
Jinak ta asi nepůjde
No jo, je to s tím naším osudem někdy těžké...
Kaźdopádné posloužil jako inspirace pro skvělou básničku ;)
31.08.2023 16:11:14 | Anfádis
Pecka, kozorožko!:)
31.08.2023 11:17:16 | Žluťák
Já se peru jen slovně, bo násilí ke mně nepatří, ale ve střehu jsem pořád!!!!!!!!! :-)
31.08.2023 10:24:51 | cappuccinogirl
Nádherná báseň - k zamyšlení... A plně souhlasím - také často pěkně se.. ;)
Milá Verunko, velmi trefně napsáno i s tím prožitkem :)
Měj se překrásně s osudem pevně v ruce! :)*
31.08.2023 09:26:47 | Ondra
teď se sama sobě směju
jsem četla
odhodlaně seřvu dlaně
a tak se čtením
báseň mění
31.08.2023 09:21:45 | Vivien
Taky mívám tyhle přesmyčky v mysli. Je to vtipné. Takhle vznikla moje báseň Nešikovný ledovec, když jsem četla báseň Nešikovný myslivec ;-).
Odhodlaně seřvu dlaně
Až se holky třesou
Teď už ani hrnek neunesou : D
31.08.2023 10:34:35 | kozorožka