Brejlovec obecný

Již od osmi let
- tenkrát nula sedmdesát pět -
nosím si lunettes.

Nemyslím tím léta páně,
nýbrž dioptrií ráže,
jež se zvedá strmě a na nic se netáže.

Člověk by si řek, že si zvykneš.
Že ráno vstaneš nasadíš a jdeš.
Je to ovšem už 20 lét, 20 zim
Co vedle nich pořád spím.

A furt mi serou.

Nejde ani tak o vzhled, to jsou jen keci.
Jde o praktickou stránku věci
Obličej se dávno přizpůsobil
a já popravdě nikdy fešák moc nebyl.

S nimi mi stejně břich dost plandá
a bez nich prý vypadám už úplně jako panda.
Prostě ksicht nezachráním,
tak se vrátím k tomu čím se vlastně trápím.

Cítím totiž, že mě má fakt za blbce.
Ten co na mě mává z druhého konce ulice.
Já tvářící se že vím o koho jde i když postavu vidím velmi matně.
Mávám, usmívám se a doufám že je to opravdu na mě.

Nebo jak blbě zní na baru,
kde mi týpek vysvětluje, že na držku dostanu,
moje odpověď: Pojď ven, tady to nejde,
ale vydrž jen si sundám brejle.

Dále tu máme situace na bazénu,
Kde každý kamarád prohlížejíc si ňadrovou scénu šeptá mi:
"Kámo sleduj támhle tu šťávu...
jé sory ty si vlastně bez okuláru.

A můžete namítnout: "Tak si vem čočky,
ať taky vidíš všechny ty kočky
a nedělej tady ze sebe ko**ta."
Chytrý... vy si dokážete hrábnout do oka?

Také se nabízí laserová operace očí.
Jak si asi myslíte že tohle skončí.
Za 35k se mi rohovka ořeže
a za pět let bude dalekozrakost klepat na dveře.

Neberte to jako ubrečenou stížnost.
Tímto apeluji na vaši vlídnost.
Zkrátka jsem to jen chtěl ze sebe dostat
A jít se vedle nich zase prospat.

Ví že jsem mohl dopadnout ještě hůře.
Jako někdo kdo se svým pohybem nic nezmůže.
Nebo mít v hlavě úplnej bordel
a celý život poslouchat Ortel.