Život ve strachu
Život ve strachu
Anotace: Vzpomínka na moji temnou dobu, kdy mě pohltila schizofrenie a nevěděl jsem, jak s tím žít.
Život ve strachu
Život v koutě
Život po krachu
Nikam nezvou tě
Bojíš se lidí
Polykáš úzkost
Všem, kdo tě vidí
Jsi jenom pro zlost
Nechceš být viděn
Nevíš, jak dál
Osudu osten
Tě právě proklál
Nechceš jim ublížit
Nechápou tvé nitro
Bojíš se přiblížit
Už žádné jitro
Když tma tě přikryje
Bolest tvou schová
Trápení ukryje
Však přijdou nová
Hledáš jen cestu ven
Volně zas dýchat
Nežít už tenhle sen
Nikam nepospíchat
Žít, to mi sluší
Je myšlenka snová
Jenže novou duši
Ti nikdo neuková
Komentáře (12)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Velice chápu díky tomu, že má kamarádka má přesně to, o čem píšeš. A držím s ní už přes deset let.Občas člověk potřebuje vstřícnou duši, aby se podělil. Ona má mě.
10.09.2023 21:36:24 | mkinka
Děkuji za sdílení. Jo, duše nám dává kotel. Je jako malé dítě, které se občas směje, ale často brečí, a ty nevíš, co s tím. Utěšit chce. Zdá se mi, že proto jsme sem přišli: rozluštit hádanku naší duše;-)
06.09.2023 09:17:32 | kozorožka
Moc díky za komentář. Líbí se mi tvá slova :-)
10.09.2023 20:56:47 | fisus
To jsem ráda. Před chvílí jsem četla tvou smutnou báseň o lásce. Ta se nás umí natrápit. Ale věc je ta, že lék hledáme u druhých, tam ho ale nenajdeme. O tom jsem přesvědčena. Tam tak leda první pomoc ;-). S tou člověk dlouho nevystačí. Člověk ji musí najít v sobě, pak ji může dát druhým, a pak ji dostane i on. Myslím, že celé lidské trápení je založeno na tom, že u druhých a ve světě vůbec hledáme to, co je skryto v nás samých.
10.09.2023 21:19:24 | kozorožka