Být či nebýt

Je jediné vykoupení,
Které bolest se srdcem smění –
Zemřít a být bez trápení,
Je to pouze o umění.

Položit se do trávy a zemřít v teplé přírodě,
Na vše v mžiku zapomenout,
Nechat bolest náhodě.
To zlo, co mi okolí dává,
Já nedokážu tak dál žít!
Naplňujte mne soustrastí –
Však nemohu pak s vámi být!

Nemáte pro mne pochopení,
Pro blázny…no.. pro umění…
A já jsem dál jak zakletá
Voda v podhradí staletá!

Ó, ničte mne, vy,
Jimž jsem srdce dala,
Já nejsem pevná, nejsem skála,
Jsem čirá krev
A láskyplná,
Teď umírám a jsem jak runa.
Nevyzpytatelná a zvláštní,
Magická a plna vášní.

Když city mé tak náhle umírají,
Žádné dny je nečekají,
Ni pro mne nemá smyl žít –
Ztratila jsem života nit!

Už nechci tak žít
A bez lásky snít
Bez přátelství
V světě,
Který lásku nevidí,
Když ublíží,
Tak se ani nestydí –

To nejsem já, sem nepatřím!

Kéž tady už slunce nespatřím!

Chci zemřít