AUTOBUS PRASKAL VE ŠVECH

Na skle
rozpláclé
netečné hlavy
jak na kůlech trofeje lovců lebek

uprostřed té hrůzy
propocených těl
nedotknutelný ostrůvek krásy
jak trosečníkův sen
jak unikající naděje poslední spásy

vem si mne
vem
to rozepnuté knoflíčky
zvou závodníky chtíče
na projížďku průsmykem
a ona
jako by nic
jen trhavý náznak úsměvu v koutcích
a zoufalé oči s obnaženým pohlavím
z toho mají hlavu pryč

na tyčích zůstávají viset
jen do kořán otevřené
po vzduchu lapající pusy
a v tom přeplněném auobuse
jak nacpané břicho posvícenské husy
přitiskla se
celá mléčná dráha
a já
kosmonaut dopravního podniku
vylétám z kůže
jak ten pták
jenom tak

a vzduchem nasáklým potem

zavoněly růže