Labutě
Labutě
Rozkládají atrakce.
Sleduji a cítím se jako dítě.
Mami, já chci na Labutě.
Myšlenka bloudí
a srká mezi řádky.
Život utíká
a je občas vratký.
Půjde se mnou někdo na Labutě?
Ticho a klid.
Hudba láká
i niť dává snít.
Sladkosti, co se lepí na jazyku.
Nejez to, budeš tlustá.
Brekot v tiku.
Čas kvílí
a kočka v něm přede.
Však víme.
Každý má někde své uvízlé nebe.
Komentáře (20)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Já to věděla, Mkinko, jsem tam... a na ty labutě bych s tebou stopro šla, ještě i dnes...a kdybychom se spolu ulepily od čehokoli sladkýho, čím bychom potěšily sebe , tak co, jen AŤ:-)**
24.02.2024 11:15:04 | cappuccinogirl
To je má milá atrakce a děkuji za milou stopu u této osobní básně, udělala jsi mi svým zájmem radost.
24.02.2024 11:18:06 | mkinka
...uvízlé nebe...skvělý závěr...;-)já zas jel o víkendu parníkem...a přišly vzpomínky...co jsme se jím s babičkou jako děti na výletech najezdili...
13.09.2023 20:51:01 | Marten
Myslel jsem, že báseň bude o těch živých labutí:-) takže k mému překvapení, jsem báseň četl s úsměvem:-D moc pěkné, jen jednou jsem na nich letěl...a stačilo:-)
13.09.2023 15:23:39 | o3_gambit
Moc krásná báseň, Jitušenko milá* :)
Labutě nebyly mou vášní, neb létaly až moc vysoko ;) Ale za to autodrom - to bylo něco - řídit "auto" :D
Měj se kouzelně a díky za osvěžení pěkných vzpomínek :)*
13.09.2023 13:29:47 | Ondra