Už mlčí člověk

jak lev blbě čumím na mříže
jak lev co hrdost ztratí
slíbili modrá nebesa
teď zradu špatně platí

když hlas k zápachu zavane
a každý o mne ví že
říkám co se mi zamane
hrdobec si rány líže

kam bychom matko chodili
však jsi nám všechno dala
myšlenka se nám ztratila
i pára už to vzdala

jak dopad duch to dobře víš
do tepen jed nám lijí
a místo touhy zimnice
v srdcích je klubko zmijí

už o mříž bíti nechceme
sotva teď utečeme
však konec náš je blíž a blíž
nějak to dožijeme