Rozmarné září

Rozbila skleněné oči babího léta

se střepy sténaje nářkem bloudila nocí

oslepila melancholický tyrkys jezer

i exploze žhnoucích táboráků v dlaních

Naděje doutná v bezesných tvarech 

a marnivá rána střídají tváře nemyté

popojdi kradmo a úsměv útesu shoří

jak hrdliček stopy vzduchem letící 

Protlačila temenem myšlenku na mír

ztracený v houštinách slibů zářijových

přetekl pohár a čekanka rozkvetla

v pokloně dlela nezkrotná roční doba

Povznesen teď vyčistím lafetu děla

a nechám si o tobě léto jen zdát

dáváš mi v srdce mé víc než jsi chtěla

za boha bitev teď můžeš se vdát