Poetické hroby v mém úsměvu

Poetické hroby v mém úsměvu

Objednal jsem si kafe
a ne ten šupinatý grc
kráčející pozvolna
po mém důvtipu

Sedíc na ratanovém gauči
inhaluju roztopenou zmrzlinu
a divím se
proč člověk nebyl vyhlazen
svou přemírou hlouposti

neexistují odpovědi
jen zvláštnosti

Bota je prochozená
tělo dlouho nemyté
nehty už za hranicí optimality
a vlasy...
takřka nehybné

Říkáte si
co to děcko zase píše
odpověď odlétá mimo váš mikrosvět
až do mé zmrzlinové říše

kde svíjí se v křečích
Autor Trapné děťátko, 30.03.2007
Přečteno 323x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Jůha...tak při posledním verši mě skoro až zamrazilo pod tou tíhou nelítostné skoropravdy (aneb absolutní pravda prý neexistuje)

tentokrát jsem se zastavila nad verši
"neexistují odpovědi
jen zvláštnosti"

a do třetice: máš štěstí, že nejsi mužského rodu, nýbrž rodu středního (protože DÍTĚ)...jinak bych do tebe šťouchla ohledně toho přechodníku "sedíc" (M=sedě, Ž+stř=sedíc) ;o)
jo a...měj se fajn

06.04.2007 21:26:00 | Paralelní možnosti

líbí

píšeš originálně ...líbíš se mi:D

01.04.2007 17:49:00 | arya

líbí

jestli ty jsi děcko pak já musím být batole:)

30.03.2007 14:09:00 | whiolet

líbí

Musím souhlasit s Jarkou ale povedla se ti a to myslím vážně

30.03.2007 14:02:00 | škWor

líbí

...říkám si, to to děcko krásně píše. Je to takové krásně protispolečenské

30.03.2007 13:38:00 | Jarky

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel