Wu wei
Wu wei
Nechat běžet čas
Ať si kam chce plyne
Něco mě jistě potká
Něco mě asi mine
Voda, ať potok nebo řeka
Údolím dolů lehce stéká
Však silou svojí vytvoří
Údolí v každém pohoří
V proudu svojí řeky pluji
Co odmítám, to posiluji
Vnímám to, co přichází
Přijmu to, pak to odchází
Co nepřijmu, co řeším
To zůstává a děsí
To trápí mě a ničí
A duše moje křičí
Duši plní hněv a zlost
Dokud neřeknu si Dost
Život mám, jaký mám
Osude, já tě přijímám
Komentáře (24)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
odevzdaně, přitom oči ve střehu otevřené, konání nekonáním, však být připraven, učením života
19.09.2023 10:53:25 | Vivien
Děkuji za tuto terapeutickou báseň. Trefila ses mi přímo do života. S dovolením ji mám vytisknutou a po ruce, abych si ji mohla kdykoli přečíst.
18.09.2023 15:12:36 | Lexi
To jsem moc ráda. Asi je nás dost, pro koho je tohle téma aktuální. Na určitém stupni vývoje vědomí člověk dospěje právě do tohoto bodu … ;-)
18.09.2023 15:17:24 | kozorožka
Krásná filozofie...často se mi vyplatila dokonce i v banálních věcech, jako např. kolize 2 událostí z časových důvodů, kdy nebylo moc příjemné odmítnout...nenervovala jsem se, nechala plynout čas.... a ejhle...sama ta 1 událost odpadla...
Jo, a moc hezká báseň
18.09.2023 14:55:01 | Anfádis
Díky moc. Já mám tedy takovou málo akční povahu, takže mi to celkově vyhovuje, ale mám stejnou zkušenost jako ty ;-)
18.09.2023 15:14:33 | kozorožka
Nádherně napsaná, kozorožko, bravo! :-)
18.09.2023 14:43:43 | Venuše nad ránem