Fata morgána.

Ve dveřích stála silueta:

byla dívky, nebo hocha ?

Byla člověka.

Stalo se jednoho léta,

ten stín stál, jako socha,

mění se, nečeká.

Někdy mě stíny klamou,

a zjeví se, co není.

Fata morgána.

Vlk s otevřenou tlamou,

prostě k zešílení,

nespím do rána.

Za oknem mraky letí,

vítr listí zvedá.

To je podzimem.

Vezmi mě do objetí,

má ruka tvou hledá,

v lásce spočinem.