V paprscích ranního světla
Duše moje k nebi vzlétla
Tělo moje, tíhou země opité
Zůstalo v posteli jak přibité
Přichází nový den
V plenkách má ještě sen
A otisk noci na mé tváři
Rozplyne se v ranní záři
A duše se z nebe vrací
Tělu spát už nedá
Náručí svou pevnou
Z postele ho zvedá
Tělo a duše zas jedno jsou
Na chvíli se zas spojí
Vítají spolu nový den
Já vyrážím na cestu svoji
...první paprsky Zářícího
dopadly na chladnou zem
světlo teplo k nám zas jde
zvedáš oči na nebe
vítáš nový den...
...jsem kdysi napsal jako puberťák...;-)jsi mi to připomněla tématem, dík...
22.09.2023 19:41:43 | Marten
Přeji den políbený krásou, když jsi tak krásně vykročila, milá Kozorožko a s dovolením Ti půjdu ve stopách
22.09.2023 14:05:45 | Akrij8
Zůstal jsem u prvních řádků:-)dnes se moje tělo vůbec, ale vůbec nechtělo:-D ale jinak krásné báseň
22.09.2023 09:26:31 | o3_gambit