Propast / Stromy / Stratosféra

 
Ležím
a lžu
si do karet
které mi rozdal
ten co se mnou seděl
ve vlaku
do koncentračního tábora
bez stanu a bez polštáře
bez nebe a bez měsíce
bez slunce a bez minulosti
plavu vstříc zítřkům
a umírám postupně do vzdálené budoucnosti


ale to nestačí

zmizíš vždy když se tě chci jen dotknout
a dlouho se nevracíš
dveře jsou zavřené ale nemáme se proč bát
jsme poslední lidi na světě
nebo možná poslední vesmír v lidech
kteří určují co je a co není správné

co ti předtím nestačilo?
čas jsi prosnil
je pozdě
na to
všechno
co se mělo stát
ale nějak se to nestalo
že?

a proto mi to nestačí
nikdy mi to nebude stačit
nikdy nebudu spokojený a šťastný
nikdy se nezastavím a neřeknu si dokázal jsem to
jsem na konci cesty
nikdy to neřeknu
jsem jenom na konci sil
psychicky vyčerpaný
vím že musím neustále hledat
TO co nikdy nenajdu
a vím že se nikdy nezastavím
dokud nezemřu

jsem jenom jedno zrnko písku na poušti
které se přelévá od dob starého egypta až
k dnes




jsi černá tak jako když zavřu oči
a představím si
že jsi mě nikdy nepotřebovala
nikdy jsem pro tebe nic neznamenal
a nikdy jsem pro tebe nebyl nic víc
než jenom ten vzdálený stín
který jsi snadno a ráda přehlížela

a když jsem udělal krok zpět
byla jsi opět tady a toužila mě vlastnit
dostat mě na kolena
ale já jsem se nenechal
a vrostl jsem zpátky do země
stal jsem se lesem
do kterého nechodíš
nikdy mě už nenajdeš

protože mě nehledáš 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
barák s dveřma dokořán
stojí na kraji města bez krajin
bez příkras
nic neznamená
nic se v něm neděje
a nikdo tam nebydlí
 
prostor je iluze 
všechno máš v hlavě 
tak proč to děláš znovu
znovu se uvrtáš do stejných sraček
vůbec ses nepoučil a 
jeden dva tři dny roky dozoru a jsi v tom zas
 
a když mi to opět proklouzlo mezi prsty jen sleduju jak se tomu vzdaluju
chtěl bych být jako ty
umět si poradit být vždycky první a vědět co říct
když se v tom koupu
 
jsem nahoře
jsem nahoře 
 
je to tady bezva
cítím se bezva
už žádná zbytečná slova
ne jako teď
od zítřka už úplně jinak
pojď do mně
ukaž mi zač je toho loket
roztrhni mě vejpůl
přibij mě na kříž
udělej si se mnou co chceš
já už tomu vůbec nevěřím
ztratil jsem niť
hodně dávno a 
hodně daleko
odsud
 
a jinak nic