Pestrý je obraz světa
V něm tvoje silueta
A za ní se skrývá
Tajemná duše živá
Tam uvnitř, vskrytu
Jsi vydán svému citu
Však cítíš-li, žiješ
Víš, že ještě jsi tu
Hluboký se skrývá v duši cit
Slovy jej nelze snadno vyjádřit
Slova, i když moc krásná
Jsou snad až příliš jasná
Poklad v hloubi skrytý
Nesnese světlo denní
Když vyjde na povrch
Rozplyne se v snění
V srdci svém jsi lásku skryl
Snad příliš krásnou
Příliš křehkou
Než aby jsi ji žil
Láska je křehká **
a pro citlivého člověka
je to někdy těžké
obrnit se..proti všemu..všem
a otevřít srdce.
Však někdy škoda, že se uzavře.
Hezky jsi to napsala milá Kozorožko.
Přeji TI krásný den:)
28.09.2023 08:48:31 | jenommarie
Ano, člověk se bojí zranění, které už zažil, a tak se uzavře citu. Může s tím něco dělat, až když si to uvědomí. Moje zkušenost ;-)
Děkuji ti, Maruško :-)
28.09.2023 16:23:15 | kozorožka
Jsem ráda, že ty jsi tu cestu nevzdala..
je to jistý proces.
Mě to též trvalo. :)
A vím že jisté si v sobě budu držet už stále.
Já TOBĚ také děkuji a ať se TI daří milá Kozorožko. :)
28.09.2023 18:20:47 | jenommarie