dobrý člověk ještě žije

přes den omšelo,
co ráno bylo svěží
a opršela slova,
po kterých ráno bažil.
snílek filatelista
večer na pérové matraci
uléhá do čtyř šedých stěn,
vždyť celý den se snažil.

unavený vyšším cílem
si sám přepočítá kosti
ve sklepě plném
okurek v láku.
ráno sám rozední,
nad rozumem zaluská
a s úsměvem na tváři
nasype ptákům.

do hrnku od kávy
nasbírá haléře
a hází je z balkónu,
vždyť na slunci září.
potěšen tou nádherou
si pak lžičkou z talíře
vysbírá drobky
a jablka svaří.

miluji ho
a on možná mne.