Proč?

vezmi tužku, namaluj s ní hrušku...











































































































































ztroskotali jsme spolu na pustém ostrově
tiše spali pod palmami
nechali své nohy omývat příbojem
a spali až do noci
nad námi tisíce hvězd
a mezi námi chladné ticho
co bych měl ještě víc udělat
než potopit kvůli tobě celou loď



































































































nový svět byl objeven
a ten starý zapomenut
že zlato je slunce přelité atmosférou do hlubin tvého srdce
je stará pravda a žijeme jenom jednou
maximálně dvakrát za život
dokud nás to baví
jdeme dál
setrvačností tě stále chci ale vzdaluju se
zůstáváš pod palmami a

já odplouvám na voru postaveném ze zklamání
a utrpení

a mávám ti na rozloučenou
starými ponožkami





















































na nebi se formují oblaka
na chvíli jsem byl kumulonimbus
pronikající až do tvé stratosféry
nyní jsem jen deštěm který dopadá zpátky na zem
a s pláčem mizí v proláklinách tiché opuštěné země

všechno jsem to nechal tam
s tebou
snažím se nevzpomínat
snažím se to nechat vyblednout a rozpít v nejhlubším moři
jaké si jen dovedeš představit























































myslel jsem že budu svobodný a svěží a nový a šťastný
ale jsem jenom zatěžkaný minulostí
stahovaný dolů těmi kameny
které mi přirostly k srdci

vzala jsi tu hrušku a řekla
"podej mi talíř"

odcházím od tebe
od všeho
v sobě nemám sebe
a v kapse ani halíř
























































proč?