Oči

Měla něco zvláštního v očích
možná to bylo jen zdání nebo stín
a nebo taky smutek padlých kopretin

klín prázdný v něm dlaně složené
pohled do vzpomínek kde stírá se čas
všechno jako by bylo včera
tak rychle to prošlo kolem řas

bylo to něco smutného ale tak podivně
jako když jemně mrholí do podzimního dne
kde slunce schovává lakomě své záře
a v labirintu myšlenek přicházejí tváře
které neznají ty oči zatoulané v dáli

odkud asi jdou ti lidé co v těch očích kráčí
tančící radostí a jiní pláčí v náruči své mrtvé sny
odkud a kam je nesou uložené do urny

ty příběhy se prolínají končí a začínají
a slunce z těch očí je už těsně nad obzorem
jakoby chtělo ještě něco říci
možná jen díky živote ….a sbohem.