slunce zapadá za mraky
u zdi hřbitova
rostou slunečnice
dříve tak krásné
sklánějí hlavu k zemi
jejich listy žloutnou
jako listy staré knihy
jejich písně dozněly
jako písně matek
které modlí se za své syny
za podzimního soumraku
ukládají se ke spánku
až nakonec skloní se úplně k zemi
nezbyde po nich nic
než suchá tráva
a šustění suchých listů
ve vánku