Teď už se nemůžu probudit

 

už je to hodně moc probdělých nocí
co jsem poprvé chtěl
mít tě u sebe
každý večer sedám do auta a jedu tam
kde si myslím že tě potkám
přestože když jsem s tebou
cítím se prázdně a cítím se osaměle

řekneš mi prosím tě
co dělám špatně?

pokaždé když se mi podíváš do očí
a vidím v nich nepochopení a vztek
svět se mi smrskne na malou krabičku od zápalek
ze které se dlouho neumím dostat ven

vím že jsi říkala že mi nemáš jak věřit
a možná bys ani neměla
jen si přeju aby už tahle doba byla pryč
a já se zase probudil jako malý
nevinný
ze života se radující kluk

nic se nevyrovná dětství

souhlasíš?

nevím kdo jsi a proč jsi taková jaká jsi a proč to jaká jsi je to
co mě k tobě připoutává
a proč mi nikdy není jedno jak ti je
a co ti je

jediné co vím že se s tebou nikdy nevyrovnám
když tvé slunce vychází
já jsem dávno noc

všechny kresby které sis schovala
jsem ti kreslil abych ti řekl
co cítím
a doufal jsem
že pochopíš kam tím směřuju

ale měl jsem prostě jen přijít a říct
miluju tě
a nic víc
už v tu chvíli nedělat

 

a teď je to v prachu
teď je to celé pryč
pro tebe jsem zločinec a
ty jsi pro mně to jediné
co chci

jsem zoufalý
něco ve mně umírá a já se bojím
že jsem to já

 

že jsem to já kdo bude ten kdo nakonec po tom všem řekne

ne