Óda na slunce
Óda na slunce
Když zázraky se dějí
Ty chvíle mám vždy nejraději
Když slunce vpluje do mraků
Ten posel zázraků
Já temnoty se lekám
A toužebně čekám
Až slunce vyjde zas
Ten posel věčných krás
Když tichý déšť se spustí
Mé smutky nerozpustí
Nic mou duši nerozzáří
Tak, jak slunce na mé tváři
Když slunce začne hřát
Co víc si mohu přát
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Taky jsem jednoznačně sluníčkovej typ... podzim a zima není nic pro mnš... já už teď toužebně vyhlížím jaro... který vpluje do léta... ale...to se zatra ještě načekám...
Zima... to jsou pro mne vánoční svátky...a když i ty jsou pryč...zle je ccinu... když furt jen kouká k zemi a odhaduje, na kterým náledí si nabije...si něco nabije :-):-):-)
Moc pěkně jsi napsala a líbí se mi, že i když všichni opěvujou podzim, najdou se tu i zarytí sluníčkáři... ještě že to slunce z duše nám nikdo jen tak nesebere :-)
09.10.2023 21:24:39 | cappuccinogirl