Nekonečno
Nekonečno
Nočné nebo
vo chvíli, keď klesá,
keď z východu naň rozleje sa
oblohu striebrom polieva
číry jas.
Nehybný pri svitaní
uprostred modrého mora
slnko nakláňa sa,
perute rozprestiera
pred nami, za nami dookola
úlomky mŕtvych hviezd.
Otvárajú sa nám brány
teplo domova k nám letí
ulica, ako roztratená kytica
ráno je malé pacholiatko
na nežnej tvári nekonečna.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
moc krásně napsáno, při čtení Tvé básně jsem viděla západ i východ Slunce, v zimě, když jsem chodila na procházky, pokaždé se mi podařilo zachytit západ slunce a to bylo kouzelné
11.10.2023 05:20:47 | Misha