Jasno, polojasno, obláček,
Jen jeden, to se ví,
Na louce sedím,
Na oblohu hledím,
V ústech stéblo,
Zleva doprava a zpět,
V ruce barevný květ.
zvadl,
Pod náporem kapek,
Padl.
Bič na mou hlavu,
Mou zašlou slávu,
Kapka za kapkou,
Ucelený déšť,
Pěst.
Na louce sedím,
Slunce letmo vidím,
I přes hromy, blesk,
Neztratil žádný lesk,
Pohár vína,
Kruh uzavírá,
Neschválen, nepochopen,
Snažíš se kličkovat.
Nic naplat,
Duha se zjeví,
Ale ani sama neví,
Kolik barev má,
Já vidím šeď.
Dotknu se jí,
A ihned mizí,
Je tu jen mrak,
Ze kterého padají trakaře,
Na podzim i na jaře,
Co potká pisálky i čtenáře,
Co brečí do svého polštáře…
Tak tyhle verše se ti neuvěřitelně povedly... jsi tolik plnej pocitů, emocí... bič, déšť, pěst...duha, naděje... to je tak oslovující... jsem s tebou... chtěla bych znát... tvé jméno...
11.10.2023 14:11:09 | cappuccinogirl
Jsem rád, že jsi se zastavila Cappu:-) a navíc, že tě to oslovilo...mělo to být více abstraktní, ale najednou se myšlenka ucelila a dala tomu takový směr, který jsi četla:-) a jinak jsem Martin:-)
11.10.2023 15:01:32 | o3_gambit
Děkuji mockrát za povzbuzení v básni
11.10.2023 12:50:40 | mkinka
Jsem rád, že tě povzbudila:-)
11.10.2023 14:59:53 | o3_gambit
Ano, a ten závěr je top.
11.10.2023 15:01:24 | mkinka
Ještě jsem chtěl přidat veršík, ale nějak se mi básnička ukončila sama:-)
11.10.2023 15:05:42 | o3_gambit