Nevěřím
Nevěřím
Nevěřím na bohy
Však oni na mě věří
A přicházejí ke mě
Tiše, když se šeří
Neznám bohy
Oni mě však znají
A když nevím kudy kam
To o můj osud hrají
Neznám bohy
Však cítím, že je cosi
Co dává trávě růst
A krásu kapce rosy
Na bohy nevěřím
Oni mě však rádi mají
Když volám k nebi o pomoc
I když zkoušejí mě moc
Svou podporu mi dají
Na bohy nevěřím
Věřím však na svou duši
Že bůh a duše jedno jest
Ten v duši dávno tuším
Na duši svoji věřím
A věřím na zázraky
Tak jako věřím na slunce
I když skrývají jej mraky
Komentáře (19)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Je jedno, jakou Bůh má podobu. Je pro mě důležité, aby se stále ještě podobal člověk Člověku.
Máš to pěkně vypracované*
13.10.2023 12:14:04 | šerý
ve jménu víry a Boha dnes i kdysi dějí se věci .. je to intimní věc každého jediného z nás.
Nedávno slyšel jsem hlas.. Toto není východ ! Opravdu, šel jsem na sever..
13.10.2023 09:03:32 | Starý pes
Když chce pán psa býti, vždycky si hůl najde. Ve jménu víry, pokroku, humanity, záchrany čehokoli... se děla zvěrstva v celých dějinách. A cesta do pekla je dlážděna nejlepšími úmysly - za nimiž se skrývají tiše ty nejhorší. Nejde o myšlenky, ale o nás. Člověk si dokáže zdůvodnit cokoli. Náprava světa není ve správných myšlenkách, ale pohledu do sebe. Každý může udělat jednu věc - být laskavý. Tím umenší zlo ve světě.
13.10.2023 09:10:52 | kozorožka
vwlmi dobře shrnuto.. dostáváme se na tenký led filosofie.. laskavostí proti hamižnosti.. prohrajeme, obávám se! :) pěkný den kozorožko
13.10.2023 10:30:10 | Starý pes
Nééé, starý pejsku :D. To jsou moudra rozumu :-). Každý jsme tu přece sám za sebe a bojová linie probíhá v každém z nás. Zlo je nakažlivé - pokud propadneme pocitu, že vítězí, tak nás nakazilo, nebo spíš uštknulo a ochromilo. Zdroj štěstí je stejně vždy v nás - venku je marné jej hledat - dnes to můžeme zjistit mnohem rychleji než dřív ;-)
13.10.2023 10:40:27 | kozorožka
Říká se, že duše je bůh a je v nás všech stejná :)
13.10.2023 08:32:45 | paradoxy
Na nejhlubší úrovni ano. Možná proto jsme si schopni rozumět. A proto potřebujeme být spolu. Sami jsme jen střípky celku. A zároveň vším - paradoxní podstata světa (tak jako je v buňce vloženo DNA jako vzorec celé bytosti, a zároveň je samotná buňka jejím střípkem)
13.10.2023 08:57:33 | kozorožka
duše je to jediné, s čím na svět jdeme a s čím z něj odcházíme...
13.10.2023 08:24:29 | stormeater
;-)
Je zajímavý fenomén ztráty duše. Dřív to léčili šamani. Dnes nikdo. Slyšela jsem o dvou lidech, co se životní zkouškou v mládí změnili - nic je nezajímá, jsou sami, přežívají; jsou jako roboti... to bude asi ztráta duše. Pro materialistu prostě změna osobnosti. Brr ;-)
13.10.2023 08:54:45 | kozorožka
o duši přijít nelze, řekl bych...ale lze ji umlčet, oslepit a ohlušit...někdy nevratně
13.10.2023 09:49:17 | stormeater