Oble hranatá

V rytmu jedna druhá třetí
Klepu hýžděmi
Vyťukávám svoji hloupou báseň
Hudbu pro krokodýly
Snad se mýlím, snad se mýlí
Nemám hebkost motýlích křídel
Nemám šustot sametu
/je ne sais pas et je ne comprends /

Ztracena v šedym světě
- tak trochu planouc po odvetě –
tak trochu rdousíc tvoje rámě
životem běhá, nepoznaně
neoddaně
tak trochu oble hranatá
/je ne sais pas et je ne comprends/

Za zvuku plechového bubínku
Rýmuji tiše a taky trochu hloupě
Svý náctiletý nářky
- to přejde věkem holka, seš ještě moc mladá –
kyvadlují mi hodiny
- je čas dosáhnout hladiny –
vynořit se.
Ale zatím pořád
/nevím a nerozumím/

Je sais…je ne comprends pas.