Sleduješ můj každý krok
Čekáš na svoji chvíli
Abys mohla zatnout drápy
A sebrat mi všechny síly
Stojíš snad za každým rohem
Ukrýváš se v temném stínu
Nepomáhá utíkat ti
Ani hledat jinou víru
Z každé chyby raduješ se
Můžeš potom pěkně řvát
Není dobré podpořit tě
Natož pak si s tebou hrát
Provázíš mě celý život
Nebudeš mnou líbána
Ty jsi totiž deprese
Co nikde není vítána.
Deprese
je kompas v lese
co ti radí, kam nemáš jít
a tak se v lese neztratit
Jen porozumět její řeči
pak snad možná duši léčí ;-)
17.10.2023 19:27:15 | kozorožka
Děkuji. Snažím se s depresí skamarádit už dvacet let a pořád si moc nerozumíme, ale dostala mě na zajímavá místa :-)
17.10.2023 22:09:11 | fisus
Jak je vidět, a to ne jen u tvé básně, i depka může posloužit coby múza, kolikrát mocnější než nejlepší ženská (chlap):)
Super!
17.10.2023 16:45:59 | Žluťák
Jo jo, tentokrát jsem pro inspiraci nešel moc daleko :-) Díky za komentář:-)
17.10.2023 22:06:20 | fisus