Tužka ve větru

Světem papír šustí, když tužka se rozjede,

bez zastavení, jako kolotoč na cestě

Ta tužka v ruce jako malíř štětcem kreslí,

linie se vznáší, jak pírko ve větru pluje

 

Z jednoho konce na druhý přeletí,

svůj příběh líčí, obrazy tvoří

Písmena se spojují v řádky proměnlivé,

sny do slov přetékají, na papír se promítají

 

Jako malé vlnky na pobřeží se dotýkají,

ty slova na papíře vzpomínky přinášejí

Tužka po papíře bez ustání se pohybuje,

na cestu příběhů a snů nás všechny svolává

 

Nad ní se zvedají větříky jako pírka drobná,

nesou ji vzhůru, plné naděje a nádherná

Tužka nezná hranic, prostor ani čas,

náš duch a myšlenky na každém kroku svém přenáší

 

Všechny příběhy, radosti i slzy,

pod tvořivým dotekem tužky se spojí

Ať je to báseň plné lásky a krásy,

nebo slova smutku ztělesněná v oblacích

 

Tužka po papíře tančí, letí, překypuje energií,

odhaluje světy, které chceme vidět, cítit, znát

Tvoří a překonává hranice v naší mysli,

až se písmena spojí a svým způsobem vypoví příběh, jaký si přeji

 

Tak si vezmi tužku a papír do svých rukou,

ať se Tvé myšlenky a sny na svět promění

Nechej je zaznít v básních plných života,

ať se vznáší nad tebou jako pírko ve větru, napořád