Tma
Tma
hlásí doprovod na cestě.
Je říjen,
co bych chtěla.
Ráno jsem jako
tráva posekaná.
Jdu ulicí
a jsem celá.
Neupadnout,
i když malátně mi bývá.
Dnes je úterý,
nikoliv středa.
Žádné slunce.
Do práce se nepospíchá.
Po cestách rozdávám kopretiny.
Třeba je najde a rozbásní
někdo jiný.
Mně čeká kompot i odřeniny.
To ráno samo spílá.
Divné je mé la a la.
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Poezie.
27.10.2023 12:12:18 | RadoRoh
Děkuji moc. Mám radost z milého čtení. Občas to mám jen shluk slov a povídání jak určité věci vstřebávám uvnitř.
Velice potěšilo.
27.10.2023 12:16:47 | mkinka
Už je to dlouho, co jsem naposledy viděl někoho rozdávat kopretiny. Hezké čtení, děkuji :-)
25.10.2023 18:50:15 | fisus
Mkinečko, to je nádherný -
"Po cestách rozdávám kopretiny.
Třeba je najde a rozbásní
někdo jiný."
Mám ráda Tvé la a la,
obloha se nám dnes protrhává...
Krásný den :-)))
25.10.2023 09:39:24 | Venuše nad ránem
Mikinečko...tvé la a la je divné? Jestli ano, pak honem mysli na to, že je super, že ho zvládneš. Kdo v černým ránu zvládne la a la, ten velkou šanci má, že jak tma ustoupí, bude všechno hned hezčí a lepší. Krásný den přeji. Drž se, zlatíčko.
25.10.2023 08:09:37 | cappuccinogirl