Pokoj plný vzpomínek
Hořel tu lásky plamínek
Já, ty ....co mohl jsem chtít více
Ať nezhasne nám naše svíce
Už mohu pouze vzpomínat
Jak směl jsem tě nahou objímat
Když do sebe jsme byli propleteni
Vzájemnou vášní popleteni
Topil jsem se v očích tvých
Zračil se v nich krásný hřích
Tvá ústa plná sladkých vzdechů
Co lahodily mému slechu
Miloval jsem tvého těla třes
Když má ruka hladila tě přes
Tvé údolí plné slasti
Lapen byl jsem ve tvé pasti
Všechno krásné jednou končí
Mé srdce je opět tenčí
Co prožili jsme v našich hrách
Utopím ve vlastních slzách
Moc krásně si se ze vzpomínek vypsal, přeji ti..
i to příště ať se dostaví
a tvé srdce, tělo opět pohladí
27.10.2023 02:25:13 | Marťas9
Autentické a citlivé. Mluví o hluboké lásce.
26.10.2023 10:48:06 | mkinka
Hezky jsi to popsala. Při psaní jsem se trochu vrátil v čase a psal jsem to srdcem. Akorát je to tak trochu tryzna moji duše. Ale to přejde.
26.10.2023 10:50:51 | fisus
Překrásně napsáno! Vystihl jsi kouzelně ty sladkobolné vzpomínky, co zůstanou a připomínají se, i tehdy, když nechceš. Znám to, a neboj se - přejde to!
26.10.2023 02:55:27 | Lesní žínka
Máš nádherné vzpomínky...ty ti nikdo nevezme... a protože existují kromě včerejšků i zítřky, které jsi ještě neprožil, když do nich budeš hledět s nadějí...zas ti někdo podá ruku, daruje srdce. Dobrou noc, příteli.
26.10.2023 00:14:40 | cappuccinogirl
Vzpomínky zůstávají , ale ve světlejší zítřky zatím moc nevěřím. Ale přeju si je. Také přeji dobrou noc
26.10.2023 00:27:48 | fisus