TICHÁ
TICHÁ
zas plné prázdniny svět
jen pro tichost nezbylo
on na cestě po vlastních
dosucha setřít chce
vše co ji těšilo
v čase a prostoru
neřízená střela
na vlně odporu
do středu srdce
zasáhnout měla
žízně láhev neodložil
lačný svět všeho
co ale nepobral
že ticho dál si svou
vnitřní hudbou znělo
přiložil na síle
bubnama hřmot
jen počkej tichosti
to já pánem jediným
tedy i tichých vod
pak tichá voda
břehy už nemlela
vlila se krajinou
písní mu zapěla
pro chvíli tichou
co navenek na střepy
uvnitř však celá
ztracené tóny zas
slepuje v paměti
...
Komentáře (24)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Míváme v práci studenty. Bývají na pár měsíců, jsou mladí, z ciziny, osamělí. Studentka z Číny osamělejší tím, že kvůli ceně letenek nemůže dlouhé roky domů, si stěžovala, že v Praze nemůže najít místo, kde by nebylo mrtvo, ticho (pracuju v centru Prahy). Ticho nebyl problém. Chtěla se hřmotem vystřelit ze svých problémů.
01.11.2023 08:13:19 | Kaj
Tak možná pro tuto dívenku bude nebezpečné, pakliže si svůj hřmot "odloží" kdekoli. Pomohls jí?
01.11.2023 09:31:21 | Vivien
Neřekl jsem jí to. Mluvila o tom, že doma v Číně jsou místa mnohem hlučnější a hlučnost je tam častější. Hluk je pro ni tedy i barvou domova, po kterém teskní.
Myslím si, že je to i věc věku. Jako mladý jsem rád vyhledával živé bary a kluby. Možná jsem je rozpoznával i podle hluku. Na diskotékách bylo zase hluku tolik, že se tam nedalo mluvit, což byl možná záměr, aby se beze slov šlo na věc, což pro mě bylo nepřípustné.
Jako dítě jsem vyrůstal mezi seřadištěm a křižovatkou, kde měly výhybky a zatáčky tramvaje. Vyrůstal jsem mezi Slávií a Bohemkou a pořvávání fanoušků vracejících se z hospody patřilo k neoddělitelnému koloritu nedělní noci. Pamatuji si i na pomíjivost šumění pneumatik po sluncem ozářené dlažbě. Když jsme jeli do Jizerských hor, kde bylo slyšet jen bublání potůčku a majestátné šumění smrků, nemohl jsem spát. Když někdy v devadesátých letech tři týdny nejezdily vlaky, velmi mě to vytrhávalo z normálu a cítil jsem se i vytržený z času, ve kterém mě vlaky udržovaly.
Nyní jsme se přestěhovali do místa hned vedle železničních kolejí. Mám vlaky rád, a tak jsem si na jejich zvuky snadno zvykl. Na druhou stranu, když jsem se sestěhoval se svou nastávající ženou, vyfasoval jsem hned vedle postele ledničku, což bylo navzdory jejím protestům pro mě nesnesitelné. I tak tam stála roky a dost mi pokazila spaní.
Je příjemné v meditaci sestoupit do ticha smrti a potom se z něho vrátit do zvuků života. Je to mnohem příjemnější než umírat a nespat kvůli nadměrnému hluku, což se prý dnes velkému procentu lidí děje.
01.11.2023 10:25:56 | Kaj
Ano, je určitě dobře, když se člověk naučí s tím pracovat, meditací, fyzickou prací, případně mít svůj kout na odložení, svoje místo někde poblíž přírody, své záliby apod.
01.11.2023 11:56:22 | Vivien
Možná je pro mě ticho i určitý stupeň chladu.
Když sněží, někdy nastává bílá tma. Krása prvního sněžení je i ve vůni sněhu a tichu, protože sníh čistí krajinu nejen od špíny, ale i od zvuků. Myslím si, že je pohlcuje do své struktury, do tenkých dlouhých výběžků krystalové mříže. Za ní jsou zvuky ve vazbě, dokud je nevysvobodí amnestie jara. Ukáže se do té doby jejich vina?
10.11.2023 07:00:05 | Kaj
ticho padajících vloček miluju, čas se zastaví
10.11.2023 10:19:55 | Vivien
Dopadající šestihrany vloček
zadírají ozubená slunce
hodinových strojků
Tma, ticho, chlad, bezčasí nepředělované zvuky, tvary, významy - stále tentýž nápěv...
Teprve nyní čtu pořádně tvoji odpověď: "Tak možná pro tuto dívenku bude nebezpečné, pakliže si svůj hřmot "odloží" kdekoli. Pomohls jí?" Představuji si to tak, že když odloží svůj hřmot, nebude ho moct zpátky najít i když jí bude z nějakého důvodu chybět. Chápu to správně?
10.11.2023 10:37:43 | Kaj
Občas není rozumné, vylít se ze své neutěšenosti kdekoliv a komukoliv. Pokud je volba protistrany - naslouchající vrby - štěstím, je vrba jakousi útěchou či pomocí.
10.11.2023 10:41:47 | Vivien
Podle mě ani ticho není takové, že by v něm nebyla žádná informace. Jsou různobarevná ticha podle toho, jací lidé, v jakých vibracích jimi proplouvají. Ticho působí emoce, které je možné zprostředkovat i hudbou (Chopin, Beethoven a ten třetí, který se narodil v Sudetech):
https://www.youtube.com/watch?v=TWjkirP2bvY
https://www.youtube.com/watch?v=H5eVx5-pC9E
https://www.youtube.com/watch?v=X94gNDliI8M
Zde https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/47/98/38/pabitele.pdf na straně 157 Bohumil Hrabal popisuje, jak ticho dovede křičet.
Filip Topol i o tichu:
To už jsem opustil dům s okny
a Léto mě vtáhlo do rozpálených ulic města,
kde stěny domů zářily jasem a vzduch se tetelil
v táhlých rozžhavených dnech,ve kterých prach se snášel
na ticho a ticho na prach.A tak jsem miloval i Léto,
Vytrženo z: https://www.youtube.com/watch?v=SSP2TFHu4Zk
Omlouvám se, že jsem tě zase takto zarval slovy.
PS: fyzikální odbočka: Myslím, si, že ticho je jako vakuum. Ve vakuu vznikají a zase zanikají páry částic a antičástic. Není tedy prázdné a mnoho vakua má značnou energii.
14.11.2023 12:15:41 | Kaj
PS mě zaujalo! No a jinak jen dodám Letni haiku Leonarda Cohena:
Ticho
a ještě hlubší ticho,
když cvrčci zaváhali
14.11.2023 21:40:38 | Vivien
uvnitř celá… zněla… znělá… úsměv… děkuji.z
29.10.2023 08:55:59 | zdenka
Děkuji Zdeni, není jednoduché, v dnešním stále víc se roztahujícím světa lomozu.
29.10.2023 09:03:30 | Vivien
Ticho dál si svou vnitřní hudbou znělo - a dočista mě okouzlilo... :-))
26.10.2023 19:38:39 | Helen Mum
Právě jdu od Tebe Helen, a ani nedutám, jak mi zpříjemnilas večer Čeruzinem. Moc děkuji, za tvoje básně i za to, že nakouklas ke mně. Pěkný večer Helen.
26.10.2023 19:45:23 | Vivien
Odpověděla jsem... jsi moc hodná, Vivienko, já však básně nepíšu, neumím je - možná sis všimla u mého profilu, nemám v seznamu textů ani jednu báseň.
I Tobě pěkný večer, jsi velmi laskavá :-))
27.10.2023 19:42:00 | Helen Mum
Milá Helen, velmi se omlouvám za mou nepřesnost ve vztahu ke tvé tvorbě v mém komentáři. Byla jsem málo pozorná. Věřím, že to vzalas s nadhledem a mou omluvu přijmeš. Pěkný večer i tobě Helen.
27.10.2023 20:11:22 | Vivien
na tohle bych chtěla umět nějak vizuálně reagovat tichem Viv, ale nezbývá, než ti o tom napsat... a je to taková krása tohle číst! jsem tu už po třetí... a přijdu zas, za tichem mezi řádky, vstoupit jak do pohádky:)
jen ještě, poslední dobou si často ověřuju, že Ticho, klid, stejně jako světlo, si člověk nosí v sobě... sebou, všude kam jde... a je to prostě, no... ale už psss... Ty to stejně víš*
26.10.2023 17:18:57 | Sonador
Reagovat tichem, v dnešní době, těžké, třeba ten prázdný koment, lze to vůbec?, jako když napíšeš prázdnou sms a ten druhý ví. Ano, ticho musí mít člověk v sobě, mít ho nastavené ve své přirozenosti, hezky vyjádřilas s tím světlem, nu co dodat, rozumíme si. Moc ti děkuju Son.
26.10.2023 17:28:40 | Vivien
JÓÓ A ČAS JE ŘEKOU NO PŘECE VŠECH VODSTEV, TAKOVÁ ŘEKA VŽDYCKY RÁDA ČARUJE!!! ST*
26.10.2023 14:22:28 | Frr
A to je trefné milý Frr, jsem moc ráda, že jsi zase tu a v plném nasazení, jsi taková s dovolením "ikona" literská, bez které by modrá zešedla. Děkuju!
26.10.2023 14:29:14 | Vivien
A úplněk ticha i nad lesy. A já jen čekal, co osud vezme si. A z hrdé rozhledny vidíš i nevidíš. Zda tvůj zrak klame... šepot citu, nicotou překřičíš. Jen jarem bystřinky se objeví. Však jen potůčkům je slyšet budoucí čas. Ssst, tikot přesýpacích hodin padá nám do očí. Láskám v kukačkách, uvízl hlas.
Tichá, až jsem slyšel usedavost. Jak ptáček, co hledá v šípkovém keři jaro. Panečku ale napsané to máš opravdu krásně! Sladěné od hlavy k botkám - sluší jí to, Vivienko* Jsi nejen výbornou autorkou, která dokáže čtenáře oslovit. Ale dokáže v něm i zlatou rybku vylovit. Tak mnoho šupinek štěstí a slyš. Piš, jen piš!*
26.10.2023 13:35:29 | šerý
Děkuju Kájo, za tvůj od srdce komentář, jsi životabudič. Víš, lomoz světa se stále víc a víc roztahuje, a najít si svůj „tichý koutek“, vyžaduje větší „vynalézavost“. Naštěstí, mám ještě to své doma, které mě pokaždé přichýlí a ukonejší. Mé doma je tiché, laskavé příjemno, a pokud už si potřebuje povyrazit, tančí, s hudbou jemu milou. Světa břicho se nafukuje a občas se kousnu, to si pak říkám, že už ani na restart do takového světa nechci, a zabliká kontrolka. To pak klíčovou dírkou nakouknu, kdo tam, a věř nebo ne, ještě stále tam vidím cosi z toho světa mně tak blízkého, tak se teda opět vrátím do arény. Oklikou minu všechen ten hřmot a usadím se vysoko v horách nebo v pohodlném křesle třeba divadla. Zatím moje autoterapie zabírá. A když k tomu ještě uslyším například žvatlání malých dětí a jejich moudra, zůstanu v jejich světě. Šak víš sám, dětský svět a jeho štěbetání stále ještě dokáže ten lomoz neutěšeného upozadit. No a pak taky, když mi kolem oken projde šerý, to pokaždé vyběhnu před dům :-)
26.10.2023 14:22:56 | Vivien