Lávka

Letní den, ve stínu sedím si jen a pozoruji svět.

Je hezký na pohled a vjemů tisíce, třeba jak se napíná, rybáři udice.

Po lávce běží pes, cyklista z kola slez a lezec svůj životní bod, nevylez.

Jako běžec běží, žena s kočárkem do telefonu brečí.

Důchodci mají tajné řeči, kde a co jak, jim vlastně svědčí.

Slunce paprsky zahaluje atomy tohoto světa, jak je krásná, tahle věta.

Cítím vůní v podobě čerstvě posekané trávy, umělcům přeji, mnoho slávy.

Ať svět se probudí a všechny bytosti, jak oku, tak duši lahodí.

V odrazu houpající se hladiny řeky, nesmí býti, život mělký.