Smutek bílých květů...

V tom těžkém soumračném vzduchu
Provlhlém deštěm
Čas zůstal stát

V okamžiku ticha zkameněla gesta
A tváře jako sochy
Přestaly se ptát

Nad hrobem sklání bílé květy hloh
Před očima všech
Malý chlapec stojí

Jméno vyryté v žulové desce
Slabikuje nyní
A šeptá si...

,,Už nikdy nesmíte padat vy mladé hlavy
Do maliní..."