Noci tón
zněl tiché flétny hlas,
čistě zněl, zněl bez příkras.
flétno, prosím, zahraj ty tóny pod závojem,
ať rozkvetou květy tajemné,
co noc je, jenom ,zná.
Letěl ke hvězdám
malý lampion,
letěl sám.
Dvě ústa spojila se,
flétny hlas duše pohladil.
Podlehly té kráse,
vzdorovat neměly sil.
Ozvěnou tóny se vrací,
hledají duše matné,
ve tmě ztracené:
tu trochu světla jim nesou,
z hvězdy zlacené.
Vznáší se jak noční ptáci,
ale jsou neobratné
a lehce se ztrácí.
Znovu flétno hraj,
ať tóny dojdou k cíli;
i tobě pro radost:
vytvoř lásce most
přes tajemnou řeku.
píšeš trošku jinak... a mi se to moc líbí Kane*
06.11.2023 09:25:34 | Sonador
Přišlo to, tak nějak, samo. Těší mě,že se ti báseň líbí. Děkuji za komentář. :-))
06.11.2023 10:06:24 | Kan
Vcítila jsem se já do tvé básně, nebo tvá báseň do mně??? Nevím... jen jedno...je mi jasný... kdykoliv uslyším flétnu, vzpomenu si...
Nádherná, Kane. Opravdu.
05.11.2023 14:52:05 | cappuccinogirl
Jen poslouchej a dávej pozor, až pofičí stříbrný vítr a na podzimní flétnu zahraje. Děkuji za tvůj milý komentář. :-))
05.11.2023 19:53:28 | Kan
Krásné dílko, děkuji za něj. Na začátku jsem cítila letmý dotyk Máchova Máje, příjemné setkání. Za zvuku čarovné flétny se takto ztrácet a nevzdorovat kráse, ach to mé snění!
05.11.2023 13:01:18 | Jupiterka