V jednom moři ticha a klidu,
tančila medúza s filozofickou pýchou
Poutala pozornost svým jasným zjevem,
zpřítomňovala ironii života, jak mohla nést
V kostele slov se utkáváme,
nad otázkami věčného smyslu váháme
Ale medúza se nezajímá o posvátné věci,
raději si hraje s chaosu svěžími klíči
Malíř do této scény vstoupil,
na plátno různé barvy popustil
Svým štětcem stvořil jemné obrysy,
protkané filozofií a tajemnými zvraty
Hudba se rozléhá, melodie zní,
medúza tancuje a dozvuky se linou
Rytmické tóny do světa vycítí,
smíchem se rozléhá, jako by rozpustil
Rvačka vznikne ze zdánlivého klidu,
tvrdohlavé myšlenky protivnosti šíří
Filozofie a medúza se v boji střetávají,
chaos všude kolem sebe rozlévají
V ohnivých obrazech malíř své emoce vyjadřuje,
hudba nese rytmy jakoby každou překážku demoluje
Smích a ironie se stávají spojenci,
usmívají se v tváři této neuvěřitelné děcenci
Tak tančí medúza s filozofickým smyslem,
vstřebává chaos a ironii v rytmu hudby
Ať rvačky jsou jenom na plátně či pod vodou,
její přítomnost nám přináší jistotu,
že život nemusí být jenom chladnou nadějí pouhou
Zajímavý text, Míšo:)
Moc pěkný!
07.11.2023 07:15:01 | Žluťák