Marnosti

Rozplakaná do trávy daná
jsou někdy rána
a ševelení je tak tiché
že ani slyšet není

ta světýlka jsou v rose ukrytá
a zůstává jen to zamávání
jen slzobraní které dopadá
na zakrvavenou zem

se zamlženým pohledem
někdo se dívá a v srdci
něco bolí to co se tam skrývá
rozevláté dlouhé vlásky
a smích tak bezstarostný
zatoulaný ve světové strany

to co tu po něm zbylo
jen listí které spadlo
v poryvech větrů skrylo
a ty nerozumíš proč to musí bolet
proč někteří ptáci mají tak krátký dolet

těch otázek je mnoho
ale ty neodpovíš nenalezneš
možná pro barevný lístek se ještě sehneš
a jen v korunách opuštěných stromů
smích dětí v dechu vánku zaslechneš
polapen v náruči smutku a bezmoci
zůstáváš němý s výkřikem do noci
vrazi vrazi vrazi
…
tam umírají děti
i v pásmu Gazy.