V srdci divokého lesa, kde sníh jemně taje,
růže ve vřavě slunečních paprsků rozkvétá
Její květy vonné jsou zbarvené,
jako plameny vášně, které žijí v srdcích
Pod jejím pláštěm je vůně skrytá,
je to melodie, kterou slyšíme v naší duši každý den
Je to báseň umění v nejčistší formě,
její krása je nekonečně skromná a bez hranic
Její slova plynně na papíře tančí,
dotýkají se srdcí, která je čtou
Dopisuje radost a léčí všechny rány,
je to léčivý elixír, jenž nezná umrtvení
Báseň o naději a lásce zpívá, o snu,
který nás všechny může spojovat
Rozdíly se vytrácejí, když ji čteme,
jako bychom stáli na vrcholu věčnosti
Slova se ve skryté přání zhmotňují,
aplauduje jim nebe i Země samotná
Tato báseň poselství pro všechny nese,
věřte ve své sny, ať jsou jakékoli
Nikdy jsem neslyšela o srdcích stromů... však o duši stromů vyprávějí se legendy... ráda jsem si přečetla, Mišulko.
11.11.2023 00:47:15 | cappuccinogirl
vyhledala jsem si na internetu, zdá mají stromy i srdce a toto jsem se dočetla: "Vědci v rozsáhlé studii z roku 2017 zjistili, že stromy nejsou při svém vyživování bez jakékoli aktivity. Kmeny a větve stromů se ve skutečnosti zužují a rozšiřují, aby „čerpaly“ vodu z kořenů přes větve až do listů. Jde o podobný princip, jakým tepe lidské srdce."
Četné výzkumy prokázaly, že stromy jsou živé bytosti, které myslí, cítí, vnímají...
Děkuji Ti, že jsi se začetla do mých řádků:-)
11.11.2023 05:57:53 | Misha