Pražský den

Zapomínám jména,
když telefon držím v ruce.
Nohy jdou v plném rozsahu
a já vzpomenu si na mámu.

Už jsi tu dlouho nebyla,
omluva běží nerýmovaná.

To troubení na přechodu.
Ano.
Bělehradská bez semaforu.

Tramvaj projíždí
a obchod dávám do vzkazů.
Ještě rohlík a koláč
pro dobrou náladu.

Který je den?
V kterém jsem podlaží?
Počítač sepne
a oči se přimhouří.
Den hltá a plíce se smogem zaplní.
Je listopad
a každý pospíchá, jak umí.

Praha je svá
a hlava o klid prosí.

Ticho prostě není.