O přátelství

Už zase,
promiň síla zvyku,
už zase
promiň zvuk mejch vzlyků.

Docela ses vybarvil,
víš jak mi bylo?
když ses na můj účet pobavil,
a koukni,co ze mě zbylo.

Někdo se žiletkou v ruce,
do očí slzy se mi vkrádaj,
pak říznu se (a prudce),
a slaný kapky na polštář padaj!

Otázka proč je úplně zbytečná,
stejně neznám odpověď,
však jednou přijde zastávka konečná
a já dám životu výpověď.

Nesnášim Tě,
Tak to si vždycky nalhávám,
vyhýbám se realitě,
a před světem se schovávám.

A vždy,když jsem na konci sil,
trápí mě vzpomínka jediná,
na to,jak sqělej kámoš si byl,
ale přiznávám,že nejsem nevinná.

Zase mě to trápí,
a to se nikdy nezmění.
Mám žízeň,ale nemůžu se napít,
asi jen říznutí je řešení!

Věř,že mám už všeho dost,
ve funkci best frienda jsem sklamala,
když zbořil se i ten poslední most,
řízla jsem se a...nějak to přehnala.

A teď krev stéká,
pomalu a tiše,
tak tady končí ta devátá řeka,
o které se v pohádkách píše.

Motá se mi hlava,
už necítím ani bolest,
ještě otázka by byla,
měl jsi mě rád?Tak pověz!

Zavřu oči a vidím Tebe,
řikáš,že máš mě vážně rád,
jenže mě zbyla jen jedna cesta,snad do nebe,
pláčeš,prý už nebaví tě předstírat.

Chytil jsi mě kolem ramen,
už nechci umřít,chci tu zůstat s tebou,
mám tě ráda,ale se mnou už je ámen,
loučím se poslední slzou.

Mam tě moc ráda,
a jsem ráda,že tě znám,
ale teď zavři oči,
umírámm...