Jak málo někdy zmůže čas,
jako pomíjivý písek v hlas
V jedné ruce utíká,
ve druhé vzpomínky zas vyplouvají
Nesmíme však času nedocenit,
v jeho toku pozitivní smysl najít
Neplašit se jeho letu,
ale uchopit každý okamžik s chutí
Čas je křehký a zároveň silný,
se slovy a činy s ním splynout chceme
Někdy ne moc, někdy jen málo,
on nám důležité zálohy dává
Změny přicházejí, čas nás proměňuje,
z toho si uvědomujeme jeho cenu
Někdy se zdá, že něco nemůže změnit,
pak v jednom okamžiku všechno zlomit
Takže jednejme s rozvahou,
čas naše cesty ukáže
I když někdy jak málo nám dává,
stále nás formuje a svůj smysl má
čas jednou rukou protéká, aby z té druhé vzpomínky vypluly... nádherný, Miško...
17.11.2023 15:30:01 | cappuccinogirl
Kdybys to psala jako prozaickou úvahu a nesnažila se veršovat, možná by to vyznělo lépe.
17.11.2023 14:03:03 | Zoroaster
zamyslím se nad tím a vrátím se k tomu, zkusím to napsat jako prozaickou úvahu...
17.11.2023 22:32:42 | Misha
Mišulko, zkus to někdy... to mi vůbec nezní jako blbá rada...fakt by to, co píšeš mohlo fungovat i tak, jak říká Zoro...
17.11.2023 15:32:08 | cappuccinogirl
zkusím to, zamyslím se nad tímto tématem a přepisu to jako prozaickou úvahu, jak minradil Zoro, děkuji moc za radu, kamarádko milá
17.11.2023 22:34:17 | Misha