Dívka v prázdném městě:
válka jím prošla a je opustila.
Na prašné cestě,
ta dívka samotná byla.
Stojí, ohlédnout se, má strach,
visící bouchá vítr okenicí.
Štěně s krví na tlapkách,
ukryté je v rozbité popelnici.
Na každém rohu zeje bída,
kaluže mrtvé odráží domy.
Smutek ve tváři, dívka, neuhlídá,
oči odvrací od pohromy.
Stojí, odvahu nemá jít dál,
v slzách se mísí jí prach.
Co přežili, nikdo zde nezůstal,
jen žal jim zbyl na řasách.
Ano, také mě jímá bol, když čtu a především si uvědomuji krutosti války.. smutné, velmi smutné...
19.11.2023 10:15:48 | Helen Mum
Dneska hoooodně smuténkuješ...
Oslovils, o tom žádná...
ale skoro mám chuť ti říct...nečuč na zprávy a přestaň číst noviny...
Jenže to není ta správná rada, viď???
Protože před zlem života by se neměly zavírat oči...
Zatraceně, Kane... tohle je vážně...vážný :-(
18.11.2023 17:28:44 | cappuccinogirl
To, ani nemusím sledovat media , nějak cíleně, ale i když pustím vnukovi nějakou pohádku v televizi, mihne se v reklamě upozornění na zprávy, a je to. Já ani,tak nějak, nesmutním, ovšem hlavou prbleskne nějaká věta a už to frčí. A, konečně, to počasí si to zaslouží. Děkuji za komentář. :-))
18.11.2023 19:16:49 | Kan
Jestli tohle v tvý hlavě spustila jedna věta, Kane, pak jsem zatra ráda, že nepatří tvá hlava k mýmu krku... Bo by mi asi dávala hoooodně zabrat... i navzdory tvejm myšlenkám ti přeju hezkej večír.
18.11.2023 19:22:42 | cappuccinogirl
To, ani nemusí být celá věta, stačí i dvě slova. Nebo, a to je i pro mě překvapení - reklama. Bude pozítří. Taky ti přeji pěkný večer. :-))
18.11.2023 19:28:12 | Kan