V kuchyni před linkou,
nese se ozvěna,
vyvolaná vzpomínkou.
Držím tě v objetí,
nervózně se třeseš,
nečekal jsem,
to, co mi řekneš.
Jemně mě stiskneš,
potichu zavzlykáš,
stále se třeseš,
pak vyhrkneš, říkáš:
UŽ TĚ PROSTĚ NEMILUJU
Už tě prostě nemiluju
prostě nemiluju
nemiluju
V kuchyni před linkou,
denně kousek mě umírá,
zaskočen vzpomínkou.