Kamenný pastýř...

Tak hluboký jako ticho
Mrtvý do země vsazený
Jen s temnotami v hlavě

Tak jednotvárný a hluchý
Jak podzim v kalužině
Pokryté matnou hanbou

Na její tělo přimknuté ke kameni
Dopadal déšť
Polykala a cítila
Jak chladná je slina

A jakýsi pták zpíval tak pošetile
Tak pošetile...