Zakletá princezna

 

Na věži vysoké, ve stínu hradeb,

princezna zlomená osudem leží

Její tvář jako nejjasnější hvězdy září,

avšak děsný pout osamělosti ji zamyká

 

Zlaté vlasy jako hedvábný plamen,

oči, v nichž slzy a touhy ždímá

Spoutaná v temnotě, vzpomínkou a samotou,

v jejím srdci klíč, kterým zpět svou svobodu získá

 

Zámek obklopen houžví, tajemný a skalnatý,

ve kterém mocné síly skryté v hloubi jsou

Bez naděje cesta do neznámých končin směřuje,

za láskou a světlem, které zábleskem žhoucím zanikly

 

Ale jednoho dne, jako plamen v bouři,

přišel princ statečný, jeho srdce září

Výzvou osudovou k princezně dorazil,

se slibem, že ji ze zámku vysvobodí

 

Srdce ve strnulosti pomalu rozpouštěl,

slova lásky a naděje její duši pronesl

Očima zalitýma jiskrami touhy,

její pouta rozpoutal

 

Princezna, dříve tak zraněná a zkroušená,

z beznaděje a snů zatmění se probudila

Rozmar, který jí svázal,

byl zlomen vírou v lásku

 

Zakletá princezna konečně našla štěstí,

v objetí prince něžné a věčné lásky

Na zámku, který se stal pro ni domovem,

v známém prostoru, který jednou vítězně opustí

 

Tak končí básní příběh o zakleté princezně,

o lásce, síle a osudem zkoušeném

Věřme, že ve světě plném magie a tajemství,

všichni své místo, své vykoupení najdeme