MŮŽU TO VYSVĚTLIT

 

horký léto 

takový, že vyschlé mrtvolky 

přejetých žab 

zvedl i sebemenší větřík

 

seděl jsem v autě na parkovišti

když kolem procházela

široce se na mě smála

nespustila ze mě oči 

opřela se o zídku

dělala si prstýnky z vlasů

a smála se 

pořád se na mě smála 

 

začal jsem chápat o co jde

vykročil jsem z auta 

v tu chvíli zašla za roh

stála tam ve stínu

v modrých šatech 

a mávala na mě kalhotkami

měla orosené čelo a pořád se smála

 

přišel jsem k ní

chytl ji za boky

řekla: tady ne, pojeďme k tobě

cestou mi vykládala šílený blbosti

používala fráze jako

,,ty kokos" nebo  ,,v podstatě jakoby" 

docela mě srala 

 

cestou z parkoviště

mluvila o nějaké kolegyni ,,Mišel" 

a o seriálu který jsem neznal 

na nic se mě neptala

byl jsem vytočený

 

ve výtahu mi ukázala jizvu po slepáku

a fotku z firemního večírku

kde držela ceduli

s nápisem MŮŽU TO VYSVĚTLIT 

litoval jsem toho setkání

ale vymyslel jsem plán

jak se jí zbavit 

 

přišli jsme ke dveřím 

otevřel jsem a řekl: 

až po tobě 

a jakmile vkročila

rychle jsem zabouchnul dveře 

 

ale nedošlo mi že jsem na chodbě 

že nejsem vevnitř 

takže otevřela

a řekla: co děláš?

 

a tak u mě zůstala 

navždy