Dívám se s kopce za městem,
jak celé v barvách svítí,
lidským láskám, neřestem:
hlídá citů vlnobití.
Shlížím dolů, na světla v ulicích,
vinou se, jak barevní hadi,
o strom opřený, cítím vánek na lících,
dívám se, tma mě neprozradí.
Vidím - je jak odraz vesmíru,
město, co pode mnou leží,
ten obraz, je jak mapa z papíru,
a hustá tma ji střeží.