Stáhni oponu svých strastí
a pusť mě do svého světa.
Když chmura tvá neodlétá,
rameno nabízím, co roníš, slzám.
Vždy připraven jsem ve tvém stínu,
ruku ti podat, i obejmout.
Zbavit tě tíživých, temných pout,
věř mi, tvé tajemství - poznám.
Neplň si mysl marnou tmou,
pusť si do duše paprsek světla.
Jen proto, možná, nerozkvetla,
pro nelásku vzájemnou.
Kane, kdybys měl sto ramen, nestačily by pro všechny smutky, co jich je... ale kdybys někdy, Ccino by k tobě... moc rádo... není nad to, když na smutky je náruč tišivá... nádherně jsi pohladil... děkuji ti :-)*
28.11.2023 11:32:55 | cappuccinogirl
Nejen náruč, ale i dobré slovo může pohladit, tak jsem se pokusil. A, jestlipak jsi dostala odvahu na ten můj recept. Děkuji za tvůj komentář. :-))
28.11.2023 11:46:05 | Kan
Dala jsem jeden hned po ránu...ale se přiznám, že toho másla jen ždibec... neměla jsem odvahu... ale snad i ta troška...se počítá...:-) Ale nebude to moje oblíbený pití :-):-):-) Fak jen v nouzi skoro nejvyšší :-)
28.11.2023 11:51:32 | cappuccinogirl
Řeknu ti pravdu: Ještě to nikomu, z těch, kterým jsem to poradil, nechutnalo, ale
dokáže to citlivě prohřát a na chvíli ulevit. Mně to taky nejede, ale když je třeba tak si tím pomáhám. Hlavně na ranní chrapot je to výborné. Tak se holka kurýruj. :-))
28.11.2023 11:59:21 | Kan