Rozchod.
Rozchod.
Nehledej ve slovech utajení
a nečti stále mezi řádky.
V tvém srdci pro mě místo není,
vrať mi mou lásku zpátky !
Ani se neotočíš, když odcházíš,
odcházíš a vůbec nezaváháš.
V duši své chováš tajnou skrýš,
v ní všechna svá tajemství máš.
Ve tvých očích vidím, jen, mrazivý chlad,
a úsměv tvou tvář dlouho neozdobil.
Kdysi jsem miloval, měl jsem tě rád,
dnes bych, už, na to, neměl dost sil.
Komentáře (18)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Výborně napsaná - emoce krásně předala - smutek rozlil se po duši...
Kane, měj se fajně (bude fajně a lépe a lépe a lépe :-) )
29.11.2023 16:47:04 | Ondra
Smutná, ze zraněným srdíčkem. Je vidět, že každý z nás má nějaké bolístka, ještě že je tady v modru místo na ty životní rány.
29.11.2023 12:46:51 | Marťas9
A nikdo ti tady nenasype do těch ran, ani špetku soli. Děkuji za komentář. :-))
29.11.2023 14:54:12 | Kan
Kane, ty ne, prosím!!!
Nevrážej nůž do srdce...
Tak citlivě jsi napsal, až je mi z toho moc smutno.
Přesto úsměv pro tebe, příteli, spoustu úsměvů...za tebou posílám :-)***
29.11.2023 10:55:13 | cappuccinogirl
Nechtěl jsem nijak jitřit tvé rány, ale dávám sem básně tak, jak je napíšu. Možná, ale, že jsi mě inspirovala svými básněmi, trápením skrytým do náznaků. No, a když mám téma, tak píšu. Koukni se z okna, mraky odešly a slunce dělá pořádky. Tedy, tak to vidím ze svého okna, tady u nás. Pěkný den ti přeji. :-))
29.11.2023 11:16:17 | Kan
Sluníčko je pořád i ve mně, Kane... u tebe bych nerada viděla chmury, jseš mi tak blízkej, že kdybych si měla myslet, že je ti nanic... bylo by mi taky... propojení jakési, ale myslím, že ty si s ním poradíš...a já se ho nebojím..a to možná stačí :-)
Stejně i tak... dalších pár úsměvů... Kane, fakt, když myslím na tebe, je mi usměvavo, i když tak teď možná nepíšu... ona tvorba furt není stejná, sám jsi to řek... a pravdu máš...ale ta holka, co píše, je furt stejná...a smutky se snaží...od všech fofrem zahnat... tedy i od tebe... tož... od tebe hlavně...ale ono i to sluníčko... mi v tom asi vydatně pomáhá, viď??? :-)***
29.11.2023 11:55:06 | cappuccinogirl
Já v sobě chmury nenosím, beru věci tak,jak příjdou a moc si s nimi hlavu nelámu, protože vše má nějaké řešení. Dívám se na svět z té lepší stránky, a proto je má láhev vždy napůl plná. Víš, život je krátký a trápení v něm zabírá místo, pak nemáš možnost pořádně se nadechnout a jedeš na půl plynu. Užij si sluníčka a uvidíš. :-))
29.11.2023 12:17:31 | Kan
Já mám sklenku taky vždycky spíš plnou, Kane... a dnes je opravdu tak krásně jasno... víc než sluníčko však hřeje momentálně třeba povídání s tebou... tvý báseňky jsou jak... přemejšlím, k čemu bych... prostě tisíc blešek, každá jiná, každá... nečekaně vyskočí...a já jsem zrovna takovej ten meziřádkovej čtenář, víš... ale to už tak bejvá, když to, co čteš, nevnímáš jen hlavou...ale hlavně srdcem:-)*
29.11.2023 12:26:59 | cappuccinogirl
To se stává v případě, že se vnitřně ztotožníš s obsahem sděleného. Pak i tvůj
příběh získává ostřejší kontury a tedy i intenzivnější pocity z něj. No a já jsem
ze tvých básní vyčetl tu svoji. Jsem zloděj citů a pocitů. Prostě mi to někdy nedá. :-))
29.11.2023 14:52:48 | Kan
Tuhle zlodějinu já nemám problém odpustit...naopak... ji i připouštím, ale nazývám si jí inspirací z vnějšího zdroje :-) To je vznosnější...ale v podstatě je to to samý, o čem píšeš... no a pak mám inspiraci ze sebe... tož to kdybych měla převést do tvý mluvy...tak se vlastně vykrádám :-):-):-)*
29.11.2023 18:34:30 | cappuccinogirl
Vykrádat se, podle mě, znamená, že neustále opakuješ podobné motivy, a to neděláš. Lépe je, že inspiruješ sama sebe. A to se může. :-))
29.11.2023 18:43:08 | Kan
Ok, hezky jsi to... poopravil...:-)*
Jsem zvědavá, Kane, kdy samu sebe inspiruju k tomu, abych postavila udírnu :-)*
29.11.2023 18:45:05 | cappuccinogirl
Tak, na tohle rozhodnutí máš min. 4 měsíce. Ono, když mrzne, tak se blbě staví, nehledě na to, že ti je zima na ruce. :-))
29.11.2023 18:52:02 | Kan